Křehká krása s pevnou tradicí – Pronikněte do tajů sklářské výroby

Sklo je bezpochyby materiál, kterým jsme dennodenně obklopeni. Ať už je to sklenice, z níž zrovna pijeme, okno, kterým proniká do našich příbytků světlo, stůl či prachobyčejná žárovka, kterou večer svítíme. Surovina, bez které už vlastně neumíme žít. Sklářské výrobky, jak je známe dnes, však nepřináší jen užitek, ale také estetické potěšení a dokonce i investiční potenciál. Propojením uměleckého a užitkového skla vznikají díla srovnatelná s malířstvím nebo sochařstvím, která převrací stereotyp v chápání skla jako takového. Zářným příkladem jsou například tyto sklenice nebo talíře sběratelky umění a malířky Giovanny Palimodde.

Sklo, respektive jeho výroba patří k nejstarším a nejvýznamnějším objevům lidstva. Její samotná podstata je však už po tisíciletí totožná. A protože se jedná o materiál, skrze něhož k nám promlouvá historie i současnost, kultura, estetika i technika, zaslouží si bližší pohled.

Co je to sklářský kmen aneb bez dřeva a písku to nepůjde

Základní surovinou pro výrobu skla je tzv. sklářský kmen. Jedná se o směs surovin, z nichž nejdůležitější jsou křemenný písek, soda, potaš (zvaná též salajka, flus či lesní sůl) a vápenec.
Sklářský kmen se dále mísí s dalšími přísadami – barvivy, odbarvivy a modifikátory – v závislosti na účelu, k němuž má být sklo určeno. Každá sklárna má však svoji unikátní recepturu, kterou si často přísně střeží a která se dědí z generace na generaci.
Skelná směs se poté důkladně mele a mísí. Vzniká vsázka, která je připravena k tavení.

Tavení sklářského kmene

Tavení skla se provádí pod pečlivou kontrolou ve speciálních sklářských pecích (pánvových nebo vanových). Proces tavení je zpočátku pomalý a probíhá v několika fázích. Protože se suroviny začínají tavit až při teplotě od 700 do 1200°C, musí se kmen nejprve vyhřát na potřebnou teplotu –  fáze tzv. otápění. Poté již dochází k odpařování vody, rozkladu surovin a úniku plynů – tzv. primární tavení. V této fázi je sklo poměrně tuhé, neprůhledné a obsahuje velké množství bublin, které vznikly během rozkladu látek. Dokonalé promíchání skloviny a odstranění nežádoucích bublinek nastává při tzv. čeření. Vyčeřené sklo je velmi řídké a musí se ochladit zhruba o 300 až 500°C. Tento proces se nazývá sejití.

Tvarování skla

Roztavené sklo nazývané též hutní sklo je teď připraveno k dalšímu zpracování. Do konečné podoby se tvaruje zejména foukáním, litím, lisováním či tažením.
Během tvarování se sklo neustále ochlazuje, a protože má malou tepelnou vodivost, vzniká výrazný teplotní rozdíl mezi povrchem a jádrem výrobku. Skláři tudíž musí pracovat velmi rychle, aby sklo z důvodu pnutí neprasklo.

Foto: sklářská manufaktura Theresienthal

Chlazení skla

Když výrobek dostane požadovaný tvar, následuje chlazení. Provádí se ve speciálních chladicích pecích a může trvat několik hodin, ale i týdnů. Jedná se totiž o náročný tepelně řízený proces. Ochlazení nesmí být příliš prudké, aby sklo nepopraskalo, ani příliš pomalé, aby nekrystalizovalo. Navíc je třeba odstranit vnitřního napětí, které vzniklo během tvarovaní. Výrobek se tedy musí nejprve zahřát na tzv. teplotu transformace a teprve poté chladit.

Zdobení

Následuje práce s již vychlazeným sklářským výtvorem. Existuje mnoho technik zdobení a dekorování, z nichž nejtypičtější jsou broušení, gravírování, malování, pískování, leptání a lazurování. Fantazii se meze přece nekladou.

Společně jsme nahlédli pod ruce sklářských mistrů a teď je na čase nahlédnout k nám do eshopu, kde si můžete vybrat z široké nabídky nápojového skla a celé řady skleněných dekorací, váz i mnoha dalšího.